Gogol Nikolaj Vasilijevič

N.V.Gogol:1809 – 1852
Zakladatel ruského realismu a dramatik světového významu. původem z Ukrajiny, absolvent něžinského gymnázia, který se uplatnil sice jako ministerský úředník i jako universitní profesor v Petrohradě, avšak nesmrtelnost mu zajistila jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Gogol od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si upřímně jak ruskou lidovou slovesnost, tak i malířství. Koncem dvacátých let minulého století sbíral za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta (patřil mezi ně např. Soročinský trh), mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem.Nejplodnějším obdobím jeho tvorby jsou třicátá léta 19. století.Vydal několik souborů povídek situovaných do míst jeho dětství.Pracoval velice intenzivně astýkal ses přednímy osobnostmi tehdejšího Ruska.Náměty pro svá největší díla čerpal hlavně z anekdot od Puškina.Od roku 1836 žil v cizině především v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende i v českých zemích. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v r. 1852. Gogol se stal břitkým kritikem vládnoucího systému, odsuzuje nevolnictví, lidskou bídu, utrpení a zoufalství, napadá skoupé, bezohledné, sadistické posměšky, probouzí celé Rusko k zamyšlení nad bezútěšnou skutečností. Je zajímavé, že některé Gogolovy práce vznikaly na české půdě. Tak např. nejznámější Gogolova povídka Plášť i mnoho postav Gogolových Mrtvých duší bylo koncipováno u nás v Mariánských Lázních. V souvislosti s Gogolovým mariánskolázeňským pobytem v roce 1839 je spisovatelův zájem o Jeseník, někdejší Gräfenberg,kde pobýval dvakrát za sebou v rove 1845,1846. První jesenický pobyt Gogola psychicky velmi povzbudil, tak dalece, že hned v následujícím roce 1846 vydal knihu Korespondence s přáteli, která však byla ostře odsouzena známým veřejným listem Bělinského Gogolovi. Gogol se z této kritiky literárně již nevzpamatoval. Ani jeho rozepsané Mrtvé duše nemohly být ukončeny. Teprve v r. 1949 byla Gogolovi odhalena pamětní deska na domě, v němž bydlel v r. 1845 (dnes je zde bronzová busta).
DÍLO:sbírky povídek:Večery na samotě u Dikaňky
Mirhorod
Arabesky
Petrohradskě povídky
Taras Bulba
Plášť-povídka
Drama:Revizor-komedie
Ženitba
Hráči
Román:Mrtvé duše-nedokončen